Britská dědická daň měla původně zasahovat především největší majetky. Zmrazené limity, dražší bydlení a plánované zahrnutí penzijních úspor do výpočtu však mění její dopad: stále častěji se týká také rodin ze střední třídy, zatímco nejbohatší dědicové mívají více možností, jak daňové zatížení plánovat.

Dědická daň ve Velké Británii: proč dopadá na střední třídu

Britská dědická daň, tedy inheritance tax neboli IHT, se v zemi vybírá už od 17. století. Její sazba se v roce 1988 ustálila na 40 procentech a právě tato vysoká sazba dnes působí výrazněji na rodiny, jejichž majetek narostl hlavně kvůli cenám nemovitostí, nikoli díky mimořádnému bohatství.

V letech 2023–24 podléhalo dani necelých pět procent pozůstalostí. Rozpočtový úřad OBR očekává, že do roku 2031 podíl vzroste na 9,3 procenta, protože daňové limity zůstávají beze změny, zatímco hodnota majetku roste. To, co kdysi mířilo především na nejmajetnější, se tak postupně stává citelným tématem pro širší část společnosti.

Zmrazené limity zvyšují daňové zatížení

Každá pozůstalost má v Británii základní nezdanitelný limit 325 000 liber. Při předání domu přímým potomkům může přibýt dalších 175 000 liber; manželé a registrovaní partneři mohou za stanovených podmínek nevyužité limity spojit, takže jejich společná úleva může dosáhnout až jednoho milionu liber.

Základní limit se nezměnil od roku 2009 a dodatečná úleva na bydlení od roku 2020. Pokud by oba limity rostly s inflací, činily by podle uvedených odhadů přibližně 538 000 a 230 000 liber. V Londýně se průměrná cena domu pohybuje kolem 652 000 liber a na jihovýchodě Anglie kolem 564 000 liber, takže rodina může překročit hranici i s majetkem soustředěným téměř výhradně v domě.

Představme si manžele, kteří vlastní rodinný dům v okolí Londýna a nemají velké hotovostní úspory. Jejich pozůstalost může být hodnotná na papíře, ale dědicové mohou potřebovat prodat část majetku, aby daň zaplatili. Právě rozdíl mezi hodnotou domu a dostupnými penězi vysvětluje, proč se debata o spravedlnosti zdanění dotýká i lidí, kteří se za bohaté nepovažují.

Penzijní úspory a dědictví: změna plánovaná od roku 2027

V rozpočtu představeném v roce 2024 oznámila tehdejší ministryně financí Rachel Reevesová, že od dubna 2027 mají být penzijní úspory zahrnuty do výpočtu dědické daně. Kritici návrh označili za administrativně složitý a nespravedlivý, protože rodiny budou muset řešit ocenění i vypořádání penzijních prostředků právě v době úmrtí blízkého člověka.

Podle odhadů má změna přivést do daňového režimu dalších 10 500 pozůstalostí a zvýšit účet u dalších 38 500. OBR zároveň očekává, že počet pozůstalostí podléhajících dani dosáhne v roce 2029–30 přibližně 63 100, oproti 32 200 očekávaným v aktuálně srovnávaném roce. Pro rodinu, která dlouhodobě spořila na stáří, tak může být penzijní plán nově také součástí daňového plánování dědictví.

Angeline Ong z investiční platformy IG upozorňuje, že mezi dotčenými mohou být domácnosti se středními příjmy, které si spořily odpovědně a postupovaly podle dřívějších doporučení. Pokud se pravidla změní, musí se podle ní změnit i způsob, jakým lidé posuzují budoucí hodnotu pozůstalosti; jinak je čeká nepříjemné překvapení.

Rekordní výnosy a otázka, kdo daň skutečně platí

Výběr IHT dosáhl ve finančním roce 2025–26 částky 8,5 miliardy liber, což byl podle dostupných údajů pátý rekordní rok v řadě. OBR předpokládá, že výnos může do roku 2030 vzrůst na 14,5 miliardy liber; růst souvisí mimo jiné s tím, že zmrazené hranice zachytí více pozůstalostí s rostoucí hodnotou.

Kemi Badenochová, lídryně konzervativců, slíbila usilovat o snížení této daně a označila ji za nespravedlivou. Konkrétní podobu případné změny však strana neurčila: ve hře by podle vyjádření stranických představitelů mohlo být snížení sazby 40 procent nebo zvýšení limitů. Badenochová zároveň uvedla, že na daňové úlevy je třeba najít peníze, nikoli je zavádět bez ohledu na rozpočet.

Otázka není jen to, kolik stát vybere, ale také kdo má největší možnost přizpůsobit své finance. Bohatí dědicové mohou využívat odborné poradenství a složitější struktury správy majetku, zatímco běžná rodina často vlastní hlavně jeden dům a má méně prostoru pro plánování; to při debatě o majetkové nerovnosti nelze přehlížet.

Daňové plánování, daňové úniky a rozdíly mezi zeměmi

Je důležité rozlišovat mezi legálním daňovým plánováním a daňovými úniky. Využít zákonné úlevy nebo promyšleně uspořádat předání majetku není totéž jako zatajit majetek či porušit daňová pravidla; problém spravedlnosti vzniká zejména tehdy, když přístup k odborné pomoci závisí na velikosti majetku.

Britská debata se navíc nesmí zaměňovat s českými pravidly. V Česku byla samostatná dědická daň zrušena v roce 2014 a dědictví je za stanovených podmínek osvobozeno od daně z příjmů. Britská sazba 40 procent, limity v librách ani plánované pravidlo pro penzijní úspory proto nelze přenášet na české dědice.

Při vyřizování pozůstalosti se vyplatí ověřovat informace z důvěryhodných zdrojů, protože dědictví bývá také záminkou pro podvodná tvrzení. Příběh o údajném podvodu spojeném s falešnou dědičkou ukazuje, proč je třeba prověřovat podobné nabídky i nečekané zprávy o nabytí majetku; přehled případu popisuje článek o podezření na podvod kolem falešné dědičky.

Rozdílná pravidla v Česku a Británii zároveň připomínají, že pojem dědická daň neznamená všude totéž. Před rozhodnutím o převodu majetku je proto rozumné ověřit místní legislativu a u podezřelých nabídek se řídit ověřenými informacemi, například při čtení rozboru případu podvodné nabídky dědictví.